Lekce politologie

pro **Noctis** Sat Apr 08, 2017 6:20 pm

Politologie

Již v úvodu je nutné říct, že politika jednotlivých státních zřízení, skrz které bude postava putovat, se bude značně měnit. Je to z toho důvodu, že je zde velké množství ras a také království. No a jak se říká, sto lidí, sto chutí. Přejděme k základním informacím, které se budou hráčům hodit i v praxi. Celý děj se odehrává na kontinentu jménem Pandora. Je to tak velký kontinent, že je zde nespočet různých států, mezi kterými dominuje pár větších, které bude potřeba řešit až když se do nich dostanete. Ve hře jsou tři základní rasy, ze kterých si můžete vybírat. Budeme se držet starého a osvědčeného Tolekinovského stylu daných ras, co se týče popisu vzhledu, chování a architektury a stylu života. Z toho důvodu nebudu popisovat, jak daná rasa vypadá, jak žije a jaké jsou její preference. Vrhněme se tedy na to!

Lidé

Lidé ovládají zhruba 60% celé Pandory, nicméně jako rasa nejsou jednotní. Chamtivost lidí je rozdělila na tisíce malých království a mezi nimi je jen pár velkých císařství. Půdu si často vybojovali krvavou cestou, jejich počet byl odjakživa větší než počet elfů a trpaslíků, snad jen skřeti jsou v rozmnožování úspěšnější. Oproti ostatním rasám je pohání také neutuchající zvídavost, díky které jsou schopni jít za hranice morálních zásad. Proti elfům a trpaslíkům zpravidla nic nemají, jsou-li prospěšní pro komunitu. Když se však stane nějaká pohroma, vždy to odnesou menšiny elfů a trpaslíků.

Elfové

Bývalá sláva elfů je nyní jen pouhou vzpomínkou. Díky své dlouhověkosti nastřádali nejen mnoho vědomostí, ale někteří si ještě stále pamatují na blyštivé paláce a města uprostřed krásných lesů, které lidé zničili.Většina starších chová proti lidem stálý odpor. V elfském jazyce se lidem hanlivě říká Qualmë, čili smrt. Mladší generace elfů se však často kvůli práci stěhují do lidských osídlení. Elfská dřevotvorba, umění a ovládání magie jsou mezi lidmi velmi cenněny, dokonce i u královských dvorů. Elfům zbylo zhruba 20% území na Pandoře, zejména v hlubokých, neprostupných lesech, kam se člověk neodvážil vstoupit. Jsou to krásná města a bašty, které však uzří pouze elf, a nebo elfy vyvolený člověk. Elfové chovají v hlouby srdce nenávist vůči lidem a trpaslíkům, cítí se jako nadřazená rasa, které je upíráno její právo vládnout. (Zejména u starších, u mladších od těchto averzí často upadá)

Trpaslíci

Trpaslíci jsou nejpasivnější rasou ze hry, pokud není v ohrožení jejich život, bojům se vyhýbají. Je to z toho důvodu, že mnohem více se zajímají o třpytivý poklad Pandory. Žijící v horách, málokdy vylézají na povrch. Jsou malý a vousatí, nicméně není radno je podceňovat. Jsou vynalézavější než lidé, jejich výrobky jsou po celém světě ceněné a jejich stavitelé žádaní. Když má město trpasličí kováře, je to prestiž. Většina trpaslíků, kteří žijí takto ve městech jsou však vyhnanci. Těžko procentuálně vyjádřit, kolik území ovládají, jejich šachty se táhnou pod zemí téměř celým kontinentem.

Tak, řekli jsme si něco o základních rasám, nicméně po světě běhá nespočet různých ras, které bohužel hratelné nejsou. Existují však ještě tři specifické rasy, za které je možné hrát, domluvíte-li se s administrátory. Mezi tyto rasy patří upíři, vlkodlaci a kříženci.

Upíři

Bytí upírem je ve své podstatě nevyléčitelná nemoc, která se chová podobně jako rakovina. Jakmile se nakazíte, do těla se dostane smrtelná dávka virusu, která přemění téměř všechny biologické procesy v těle. Během této přeměny tělo umírá a chvíli trvá, než je vnitřní proměna zcela dokončena. Může to být den, ale také tři. Jakmile je proměna dokončena, stal se z postavy upír. Zachová si svoji podobu, přesto však jde poznat, že je s ní něco v nepořádku. Aby jeho tělo správně fungovalo, musí doplňovat pravidelně krev, protože jeho tělo krev nedokáže vytvořit. To upír řeší sáním krve, jejím obsahem se samozřejmě zároveň živí, protože není schopen trávit jídlo, jeho tělo neprodukuje potřebné enzymy a virus je natolik agresivní, že mikroflóra v těle nepřežije. Přesto však upír musí dýchat, potřebuje kyslík jako každý jiný a jeho krevní oběh funguje stejně jako u zdravého jedince, akorát rychleji. Červené krvinky však nevydrží věčně, odumírají, což znamená, že tělo potřebuje novou krev. U člověka to trvá okolo 100 dní, u upíra však ani ne měsíc. To znamená, že upír musí každý měsíc někoho zcela vysát, aby mohl přežít. Upíři preferují zejména lidskou krev, protože pouze s lidskou krví organismus pracuje tak, jak má. Zvířecí krev je variantou pro přežití, avšak jejich moc je asi stejně velká, jako moc u zdravého jedince kterékoliv rasy.
Jak tedy rozeznáte upíra od normální bytosti? Těžko. Nejspolehlivějším testem na upírství je teplota těla, i když i ta může být zavádějící. Pokud se upír krmí každý den novou obětí, jeho teplota je prakticky stejná jako u normálních bytostí. Jakmile se blíží období odumírání červených krvinek, je jeho kůže bledá až namodralá, oči mají nažloutlé bělmo a vypadávají jim vlasy. Tělo je celkově velmi slabé, často trpí zimnicí. Nenechte se mýlit pověrami, že upír nesnese sluneční paprsek. Upír neshoří na popel, avšak jeho kůže začne černat, tělo se brání proti záření okamžitým vpuštěním obrovského množství melaninu do kůže. Jelikož tuto skutečnost upíři vědí, často si kůži kryjí. Více způsobů, jak poznáte upíra, není.
Bytí upírem s sebou nese značnou řadu výhod. Jsou nesmrtelní, nestárnou. Zachovávají si věk, ve kterém podstoupili změnu. Pijí-li lidskou krev, jsou abnormálně silní, rychlý a mají prakticky neomezenou výdrž. Nepůsobí na ně prakticky žádné toxiny, nelze je tedy otrávit. Jejich zranění se léčí rychleji než ostatním, prakticky okamžitě. Velmi však záleží na vážnosti zranění. Zcela mrtví nejsou, dokud jim není hlava oddělena od těla nebo nejsou spálena. Probodnutím srdce jejich život nekončí. Jakmile zbraň vyjmete, tělo se začne opět regenerovat a po pár dnech může opět ožít. Pokud však zbraň necháte v srdci, nebude moci dojít k regeneraci a upír se už nepostaví. Minimálně do té doby, než nějaký hlupák zbraň nevyjme. Zničení srdce upíra nezabije, akorát prodlouží dobu jeho regenerace.
Upír má nadání pro černou magii a iluze. Má dva druhy vidění, běžné a infravizi. (Nedokáže vidět skrz předměty, ale tepelně od sebe odlišit věci v prostoru. Lepší pohled pro lov kořisti v noci. Zvláštností je, že upír nedokáže ublížit Thielfingovi.

Podle legendy vytvořil Nekron upíry ze své vlastní krve. Podle legendy se prvními upíry stali králové prvních království, kteří zesnuli brutální smrtí. Upíři se snaží držet v ústraní, protože je všichni nesnáší. Existuje však mnoho upířích "rodin". Automaticky se přidáváte do rodiny toho, kdo Vaši postavu nakazil.

Vlkodlaci

Vlkodlaci vznikají podobně jako upíři, musí být nakaženi někým, kdo již vlkodlakem je. Virus se skrz způsobené zranění dostane do rány (sliny, krev), avšak svůj cíl nezabije, infikuje každou buňku v těle a pozmění jí DNA. Tato DNA prudce změní strukturu jakékoliv buňky na dobu neurčitou, avšak tato změna vyžaduje spouštěč. Takovýmto spouštěčem je zvýšení hladiny adrenalinu, tělo se v takovém případě změní během chvilky do podoby obrovského vlka, který zabijí vše živé, na co narazí. Takováto osoba nedokáže vlastní vůlí řídit svá rozhodnutí, chová se zkrátka jako hladové zvíře. Jak adrenalin v krvi klesá, tělo se postupně proměňuje zpátky do lidské podoby. Zvláštní je, že vlkodlačí virus při reakci s buňkou, přeměněnou upířím virem, způsobí její zánik. To znamená, že pro upíry je kontakt s vlkodlačí krví nebo slinami smrtelnou záležitostí. Právě proto se upíři snaží vlkodlakům zcela vyhnout.
Vlkodlaka poznáte jednoduše, stačí ho vystresovat. Tím mu zvednete hladinu adrenalinu v krvi a změníte ho ve vraždící stvůru, je to však nebezpečné zejména pro Vaše postavy. Být vlkodlakem má své výhody. Jste obrovští, dokáže chodit po dvou, ale i běhat po čtyřech a čich máte stejně dobrý, jako každá psovitá šelma. Málokdo dokáže ustát sílu dospělého a statného vlkodlaka. Vlkodlaci nejsou nesmrtelní ani nezranitelní, je však mnohem těžké je zabít, kvůli jejich houževnatosti. Oproti upírům nejsou immunní vůči jedům a nemocem. Na druhou stranu, reakcí jejich organismu na otravu je nakonec proměna ve vlkodlaky.

Kříženci

Kříženci, polobozi, nazývejme je jak chceme. Jedná se o potomky boha a živé bytosti. Mají podobu rasy, ze které je jeden z jejich rodičů, často však na první pohled poznáte, že nejsou obyčejní. Mohou mít jinak zbarvenou kůži, jiný tvar panenek či jiné anomálie, které poukazují na jejich božský původ. Někdy bývají odmítání, někdy milováni. To záleží zejména na tom, zda se narodili dobrým bohům nebo naopak zlým. Proto kříženci mají ještě jedno rozdělení, Aasimarové a Thielfingové. Aasimarové jsou potomci dobrých bohů, jejich cílem je chránit svět před zplozenci zlého boha, což nejsou pouze Thielfingové, ale také upíři, vlkodlaci a další. Až později se projeví jejich božské schopnosti, pokud se projeví. Aasimarové se od svého pozemského předka liší často pouze jinou barvou pleti, často sněhově bílou a bílými vlasy.

Thielfingové jsou potomci jediného boha, Nekrona. Ten podle bájných legend vytvořil veškeré zlo, které trýzni vše živé jen svojí existencí, včetně upírů a vlkodlaků. Thielfing dobře ví, že upír ani vlkodlak se ho nesmí ani dotknout, jejich zranění mu neubližují, proto se jim upíři i vlkodlaci vyhýbají. Ostatních zlých bytostí se to však netýká. Důvod je neznámý, zkrátka to tak je. Thielfingové jsou již od počátku svého bytí zlí, snaží se co nejvíce ublížit svému okolí a získat pro sebe největší profit. Pokud něco skutečně nesnáší, tak jsou to Aasimarové, jejich vzdálení příbuzní. Jejich odlišnost je od pozemských bytostí jen více zjevná než u Aasimarů. Mají našedlou kůži, žluté oči s kozlími panenkami, mohou mít i růžky a ocas, posléze drápy místo nehtů a ústa plná vražedných řad zubu. Taktéž se objevily případy, kdy Thielfingové měli hadí jazyky atd. Jak získávají větší moc, objevují se u nich nadání pro přirozené užívaní černé magie. Thielfing, který se zajímá o černou magii na mistrovské úrovni bude vždy lepší, než mistr černé magie, který Thielfing není.